Aktuálně

Serologické testy na protilátky covid-19

22. 4. 2020 Studie o testech na identifikaci protilátek v těle

 

Celou studii ve formátu PDF si můžete stáhnout ZDE.

Existují dva druhy testů na covid-19. První skupina jsou diagnostické testy PCR, které zjišťují, zda má jedinec v daný okamžik v sobě virus, nebo ne. Tyto testy umožňuje identifikovat přítomnost virové RNA v jakékoli tkáni, tělní tekutině či výtěru. Druhou skupinu představují testy na protilátky (serologické), které indikují, zda jedinec byl vůbec někdy virem infikován. Jelikož protilátky se v těle začínají tvořit až s určitým odstupem ode dne nakažení, serologické testy jsou zcela nevhodným diagnostickým nástrojem pro zjištění časných fází nemoci. Serologické testy na měření protilátek jsou ale velmi důležité pro zjištění a potvrzení prodělané infekce. Serologické testy měří IgM protilátky tvořící se v časné fázi imunitní odpovědi a IgG paměťové protilátky v pozdější fázi infekce. Tato studie se podrobněji zabývá možnostmi využití serologických testů.

Serologické testy jsou přínosné primárně k získání informací, které v současnosti stále chybí, ale přitom jsou nutné pro určení optimální strategie, jak nejlépe epidemii covid-19 čelit. Pomocí serologických testů lze získat reprezentativní data, ze kterých lze věrohodně vyčíst, jaké procento obyvatelstva již bylo infikováno či reinfikováno a jakým způsobem se toto procento mění se zavedenými vládními opatřeními.

Prvním způsobem využití serologických testů jsou serologické průzkumy uskutečněné za účelem odhadnutí procenta populace, které se s nemocí již setkalo. Jsou založeny na otestování na protilátky náhodného vzorku populace. Jako tento vzorek mohou sloužit například domácnosti, které jsou součástí již existujících socio-ekonomických studií nebo dárci krve.

Pokud známe chybovost (falešně pozitivní chybu a falešně negativní chybu) daných testů, jsou serologické průzkumy užitečné, protože účelem je dozvědět se míru promoření celé populace, a ne diagnostikovat jednotlivé osoby. Je proto ale důležité používat testy, u kterých jsou známy oba typy chyb a tyto chyby jsou ověřeny na větším počtu případů a kontrolních vzorků.

Druhým způsobem využití serologických testů je vydávání „imunitních propustek“ pomocí prokázání ochranných protilátek. Vhodnou kombinací serologických a PCR testů lze totiž identifikovat imunní osoby, které se s nemocí již setkaly (mají pozitivní výsledek serologického testu), ale jsou již uzdraveny (mají zároveň negativní výsledek PCR testu). Takové osoby pak mohou dostat „imunitní propustku“ k návratu do normálního života a být například vyslány do první linie v boji proti viru. Na místě je ale i opatrnost, aby zavádění „imunitních propustek“ nevyvolalo nechtěné motivace u určitých rizikových skupin (jako např. osoby, u kterých se předpokládá průběh nemoci bez závažných následků, nebo osoby, které jsou ve finanční tísni), které by to mohlo vést k tomu, že se nakazí záměrně, aby se po překonání nákazy mohly dříve vrátit do práce.

V současné době je většina serologických testů ještě ve vývoji či evaluaci. Mnoho států se ovšem serologické průzkumy uskutečnit chystá či s nimi již začalo (např. USA). WHO plánuje v brzké době spuštění koordinovaného globálního programu serologických testů. Na složitých algoritmech zacílení těchto testů je ale třeba usilovně pracovat již teď, abychom byli připraveni testy využít ihned, jakmile jen budou dostupné.

Serologické testy nejsou vhodné k volnému prodeji, protože (sebe)diagnostika není jejich hlavním účelem. Lidé nemusí být schopni správně interpretovat výsledek testu: Testy jsou účinné až po určité době od nakažení; lidé nemusí správně rozumět falešně pozitivní a falešně negativní chybě.