IDEA anti COVID-19

Sběr osobních údajů pro chytré trasování COVID-19: Jak lidi motivovat a neodradit

2. 4. 2020 IDEA anti COVID # 11 | Autor: Ole Jann, odborný překlad Ludmila Matysková

Celá studie v listovací verzi je ke čtení zde Sběr osobních údajů pro chytré trasování COVID-19: Jak lidi motivovat a neodradit

Celý text ve formátu PDF si můžete stáhnout ZDE.

Jižní Korea a Singapur, oproti mnoha jiným zemím, zaznamenaly pomalý nárůst počtu infekcí COVID-19 a relativně méně mrtvých. Obě země nejenže provedly mnoho testů, ale z nich získané informace navíc použily k co nejrychlejšímu trasování šíření infekce pomocí osobních rozhovorů, lékařských údajů, údajů z mobilních telefonů, údajů o transakcích s kreditními kartami a záznamů z videokamer. Přísná karanténa pak byla uvalena na ty, kteří byli do infekčního řetězce zapojeni. To výrazně omezilo šíření nákazy a umožnilo měkčí plošná restriktivní opatřeních s menšími dopady na ekonomiku. Tato strategie se nyní nabízí i České republice. Vyžaduje však přijetí specifických pravidel, jejichž zásady objasňuje tato studie. Na jejich správné zavedení má každá země jen jediný pokus.

Pobídky by měly motivovat obyvatele ke spolupráci při sdělování pravdivých a kompletních informací, ale nesmí zároveň vytvářet jiné nežádoucí motivace. Snaha vynucovat sdělení podrobných personalizovaných dat za účelem trasování kontaktů a šíření infekce totiž může iniciovat skrývání symptomů nemoci, anebo nedávných kontaktů. Je proto třeba hledat kompromis mezi přímou účinností nařízení a jejich vedlejšími negativními dopady.

Sběr dat pro potřeby trasování šíření nákazy v Evropě představuje větší problém než v zemích východní Asie, jelikož v Evropě má společenské vymáhání zákona místní komunitou menší tradici a panuje tu silnější nedůvěra vůči státu. Silná ochrana dat je proto pro celkový úspěch strategie trasování klíčová. I relativně nízká míra neochoty obyvatel ke spolupráci při sdílení informací, nemluvě o široce sdílené kultuře nespolupráce a „chytračení“, vede k tomu, že systém trasování dostatečně nezafunguje.

Data sbíraná od obyvatel za účelem trasování šíření nákazy by měla být uchovávána odděleně od ostatních osobních údajů státu, mimo dosah donucovacích orgánů, daňových vyšetřovatelů, soudního systému a výzkumných pracovníků, kteří přímo nepracují na boji proti nákaze. Sběr a uchovávání dat by měl být jasně časově ohraničen.

Špatně nastavené motivace lidí vykazovat osobní informace pro potřeby trasování otevírají dveře k dalšímu šíření infekce a mají za následek obrovské ekonomické škody, poškození zdraví a ztráty na lidských životech.

IDEA Zpravodaj