Aktuálně

Jaké další reformy vyžaduje důchodový systém?

22.9.2025 Nový policy brief "Jaké další reformy vyžaduje důchodový systém?" shrnuje reformní kroky vlády Petra Fialy v letech 2022–2024 a přetrvávající problémy k řešení po volbách. Analýza nabízí odborný rámec toho, jak i do budoucnosti zajistit důstojné důchody v nastávajících časech demografického stárnutí populace a rostoucích tlaků na veřejné rozpočty. Studie vysvětluje souvislosti mezi třemi klíčovými parametry – výší důchodů, důchodovým věkem a výší příspěvků do systému – vymezuje realisticky možná řešení a upozorňuje na potřebu dalších úprav až reforem.

Shrnutí:

• Tento policy brief shrnuje hlavní problémy současného důchodového systému v České republice a analyzuje reformy provedené vládou Petra Fialy v letech 2022–2024. Cílem je poskytnout věcný rámec pro debatu o udržitelnosti důchodového systému – se zřetelem na fiskální omezení a demografický vývoj. Text vysvětluje klíčové napětí mezi třemi možnými cestami reformy – snižováním důchodů, zvyšováním důchodového věku a navyšováním příspěvků – a hodnotí legislativní změny z hlediska jejich dopadů na veřejné finance. V závěru upozorňuje na otevřené otázky: budoucnost valorizačního mechanismu, motivace k delší pracovní aktivitě, úlohu zahraničních pracovníků a možnosti dalšího rozvoje třetího pilíře.
• Současný důchodový systém v České republice je postaven téměř výhradně na průběžném financování (tzv. první pilíř) a jeho architektura se od poloviny 90. let zásadně nezměnila. Dlouhodobě se potýká s problémy, jako jsou nízká zásluhovost, nedostatečná srozumitelnost pro veřejnost, neodůvodnitelné rozdíly u jinak stejných přispěvatelů důchodového systému napříč kohortami, mezi zaměstnanci a OSVČ či slabý rozvoj fondového (kapitálového) spoření.
• Vláda Petra Fialy ve své reformní agendě mezi lety 2022–2024 kladla důraz především na zvýšení finanční udržitelnosti systému, reagujíc na výzvy jako vysoká inflace a z toho plynoucí vysoké valorizace, stárnutí populace a rostoucí všeobecný tlak na veřejné rozpočty včetně obrany a zdravotnictví. Zavedla proto vyšší důchodový věk, snížení budoucích důchodových nároků a valorizací, zpřísnění předčasných odchodů do důchodu a zvýšení minimálních odvodů u OSVČ, což snížilo zvýhodnění OSVČ v návratnosti odvedených prostředků do systému.
• Všechny vlády mohou a musí volit mezi třemi základními možnostmi, jak zabránit rostoucím deficitům průběžného systému – jde o tzv. „důchodové trilema“: vlády v důsledku demografického stárnutí mohou snižovat důchody ve vztahu k průměrné mzdě, zvyšovat věk odchodu do důchodu, případně navyšovat odvody do systému ve vztahu k HDP. Pokud se rozhodne jakákoliv budoucí vláda zvrátit reformní změny vlády Petra Fialy, musí jasně deklarovat, kterou z těchto alternativ využije. Nebo musí získat peníze pro důchodový systém jinde, protože stárnutí populace se zastavit nedá.
• Navzdory spíše průměrné intenzitě výdajů na důchody v ČR v rámci EU27 – podílem na HDP 9 % – je třeba brát ohled na to, že údaj snižuje i skutečnost, že české důchody nejsou daněny, a skutečné zatížení veřejných rozpočtů je tak v evropském kontextu spíše průměrné a nepříznivá demografická situace je teprve před námi.