Aktuálně

Jak opravdu poznat predátorský časopis

2.5.2017 (Tisková zpráva) Publikace v prestižních vědeckých časopisech patří k základním kritériím hodnocení nejen vědce, ale i celého vědeckého pracoviště. A bývá spjata s nemalými finančními odměnami a dotacemi. Ví se však již dlouho, že zavedené citační databáze i černé listiny, kteří mají být garanty označení ´prestižní vědecký časopis´, jsou nedostatečné. Vzniká tak potřeba hledat další způsoby, jak zjistit, co je a co není predátorský časopis. Zvlášť v situaci, kdy známý zdroj pro posouzení predátorství – Beallův seznam – již není k dispozici.

V pořadí 6. letošní studie think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR pojednává o problematice predátorských časopisů, tedy publikací, ve kterých si lze článek jednoduše zaplatit bez ohledu na jeho kvalitu. Zavedené databáze typu Scopus a Web of Science či „černé“ listiny jako je Beallův seznam nestačí. Buď jsou příliš benevolentní a indexují i predátory, nebo jsou naopak příliš těsné a zavrhují i časopisy, které si to nezaslouží.

Beallův seznam – přísný arbitr

 „Zatímco v naší předchozí analýze jsme zmapovali průnik predátorských časopisů do citační databáze Scopus, současná studie se snaží najít dodatečná kritéria pro klasifikaci periodik na Beallově seznamu. Je totiž možné, že tento známý ´blacklist´ některé časopisy indexuje neprávem,“ říká Martin Srholec, výzkumník IDEA a spoluautor studie.  „S uzavřeným Beallova blogu problém predátorství samozřejmě nemizí.  Počet časopisů nařčených z predátorství navíc roste, a je tak potřeba hledat nová zpřesňující kritéria,“vysvětluje závažnost situace Srholec.

Nový pohled

Metodiku zvoleného výzkumu popisuje druhý autor studie, výzkumník IDEA Vít Macháček: „Použili jsme dvě kritéria k určení vědecké relevance časopisů uvnitř samotného seznamu Jeffreyho Bealla. Prvním je Scimago Journal Ranking (SJR), který měří citační ohlas časopisu mezi výzkumníky. Druhým kritériem je pak podíl autorů v časopise, kteří pocházejí ze zemí s vyspělou kulturou hodnocení vědecké práce,“ vysvětluje Macháček.  

Při analýze Beallova seznamu bylo zkoumáno 240 časopisů podezřelých z predátorství. Po zvážení zmíněných ukazatelů – tedy SJR a podílu autorů z „vyspělých“ zemí – byly časopisy rozřazeny do několika kategorií, z nichž nejdůležitější jsou dvě: hlavní podezřelí z predátorství  (celkem 172 časopisů) a sporná rozhodnutí(34 časopisů).  Při další analýze se zjistilo, že drtivá většina sporných časopisů je vydávána pouze dvěma vydavatelstvími, konkrétně Frontiers Research Foundation a Impact Journals, kterémají vysoký Scimago Journal Ranking (SJR) a publikuje v nich velký počet autorů, kteří pochází ze zemí s vyspělou kulturou hodnocení.

Jak si stojí Česko - nelichotivě

Nejhorší mezi zeměmi OECD jsou Jižní Korea s 5 % a Slovensko s 1,9 % podílem výsledků v potenciálně predátorských časopisech. Česká republika v původní studii vychází s 1,3% podílem jako sedmá nejzasaženější země OECD.

Přetrvávající rozdíly mezi nejvyspělejšími zeměmi a ostatními podtrhuje i fakt, že zatímco v zemích Západní Evropy po vyjmutí časopisů vydávaných společnostmi Frontiers a Impact Journals z kategorie „predátorské“ rapidně poklesne počet zbylých „predátorských“ časopisů -- v Nizozemsku, Švýcarsku, Německu, Dánsku a Belgii je to dokonce úbytek o více než čtyři pětiny (!), v Česku a na Slovensku se jen sníží zanedbatelně na 1,1 %, respektive 1,8 %.

Vedle peněz, které predátorské časopisy odčerpávají z vědeckého rozpočtu, je v sázce i dobrá pověst výzkumu. „Česká republika je snad jediná země, která nevyužívá pro hodnocení kvality expertní panely. Odborník přitom predátorský výstup pozná na první pohled. V Česku se navíc při hodnocení vědy téměř výhradně spoléhá na citační databáze typu Scopus. Tento ´kafemlejnek´ je potřeba změnit,“ uzavírá Srholec.

Studie s názvem Pod pokličkou Beallova seznamu k nahlédnutí na webu IDEA zde.

-----------------------------

Ke studii byla vytvořena i speciální interaktivní aplikace umožňující vyhledávat jednotlivé časopisy:

Pozn.: Každá bublina ukazuje jeden časopis z Beallových seznamů, který je zároveň indexován ve Scopusu;  velikost bubliny odpovídá počtu indexovaných výsledků v letech 2013 – 2015; pouze časopisy s více než 30 výsledky a dostupným SJR. Z grafu je více než zřejmé, že časopisy Frontiers (zelené) a Impact Journals (oranžové) mají vysoký SJR i procento autorů z vyspělých zemí, a proto jsou daleko od ostatních (modré). (KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK NEBO JEHO POPIS PŘEJDETE DO INTERAKTIVNÍ APLIKACE  VYHLEDÁVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH ČASOPISŮ)